Rozárko, popřáli bychom ti MY všichni, jako celá třída, paní učitelky, spoustu maminek co tě měla ráda, co se o tebe, když si potřebovala pomohla, spousta ostatních ze spoustu tříd na škole.. Ale hlavně my, aby ses měla co nejlépe, vždycky na nás s láskou vzpomínala, aby si měla na tváři jenom úsměv a aby si odpočívala.
Byla si poslušná, krásná, snadno měnící barvu.. Byla si usměvavá, klidná, tichá, hravá, bláznivá.. občas neposlušná, ale i přesto si nám tak hrozně přirostla k srdci.
Bavilo nás se na tebe v hodinách dívat. Jak si běžela v kolotoči, pila, jedla. Jak si nám vzala vždycky semínka s rukou. Nedávali jsme pozor. Dělali vše proto, aby si byla v pořádku, aby MY jsme měli ten nejlepší pocit.. Dělali jsme co bylo v našich silách. Ale ty si stejně odešla L Poslední dobu ses nám zdála zvláštní, taková… taková, která chtěla utéct.. nelíbilo se ti s námi. Nejedla si, nepila.. a jenom sportovala a hubla. Až si jednoho dne 23.11 2011 odešla, navždy.
Ano, jsi zvířátko. Ale my jsme milý, přátelští a bereme tak úžasné tvory jako si ty, hned do party a udělali by jsme pro tady tohle, úplné všechno.
Tady máš jednu básničku
Nastal den 8. Září,
avšak všem spolužákům vykvetl úsměv na tváři.
Vybrali jsme si k projektu tebe kuličko,
ke štěstí nám stačilo maličko.
Jméno Rozárka jsme vybraly,
té malé kuličce ho daly.
Měli jsme tě rádi víc a víc,
v naších srdcí místo našla sis
Byla si bílá, malá, usměvavá,
jako každý křeček,
spoustu si nás naučila,
až na jeden háček.
Byla si nepořádná a plachá,
potom se to změnilo, bacha bacha!
Měli jsme tě čím dál tím víc rádi,
Hned po chvíli jsme se stali kamarádi.
Dlouho jsme tě milovali,
a milovati navždy budeme,
nastal den 23. Listopadu,
a my v očích slzy měli.
Odešla jsi , Proč?
My tě milovaly.
Naše slzy zastaviti nemožné bylo,
byla jsi součástí naší velké rodiny.
(Monika Formánková, Michaela Procházková)
S láskou, tvá třída ♥
Moc krásná báseň a hezky řečeno... se vším souhlasím
Myslím že i když si koupíme další zvířátko, nezaplní tu mezeru, která po ní zbyla...